Opravdová skrývka: dobrá hlína, ale plná smetí

Po prvním hrubém odhrnutí se 5. června 2026 pouštíme do opravdové skrývky. Ne jen sejmout drn, abychom viděli obrys, ale vzít celou vrchní vrstvu tam, kde bude stát dům.

Po tom nekonečném kolečku plánů, vyjádření a razítek je konečně před námi práce, která je vidět na první pohled. Každá lžíce zanechá stopu. Každá hromada znamená, že se staveniště zase o kus víc podobá stavbě.

Hlína? Na první pohled docela dobrá

Čekali jsme hlavně jíl — ten je na pozemku všude. Vrchní zemina ale nevypadá vůbec špatně: tmavá, sypká a na pohled použitelná. Jenže s každou další lžící se ukazuje i její druhá stránka.

Skrývka neodhaluje jen zeminu. Pod ní ležely i zbytky, které tam po původní stavbě rozhodně nezůstat neměly.

Zem je plná všeho, co sem nejspíš nanosili nebo nechali lidé z původní, dávno zbourané stavby: lahve od alkoholu, zkorodované železo, plasty, hadry a další poklady, o které člověk při skrývce opravdu nestojí. Každý takový kus musí ven, než zůstane jen to, co má na pozemku smysl nechat.

Konečně staveniště

Hromady ornice rostou, kolíky drží půdorys a z trávníku je během pár dní opravdové staveniště. Ještě nás čeká spousta přesné práce, ale ten nejdůležitější pocit je už tady: stavba konečně začala. Ne v dokumentaci, ne na úřadě — ale tady, na zemi.

Konec dne. Na místě trávníku je skutečné staveniště — a konečně se něco děje i mimo papíry.