Založili jsme sad. A hned se do něj pustila zvěř

Roky jsme na pozemku hlavně káceli, řezali a pálili — nálety, přerostlé vrby, houštiny. Po vyčištění zadní části za stodolou ale konečně přišel i opačný den: čas něco zasadit. V zadním rohu pozemku zakládáme malý ovocný sad — třešeň, a k ní postupně další druhy.

Řada jam a mladé stromky

Je to příjemná změna. Místo motorové pily lopata, místo hromad k pálení řada vykopaných jam. Stromky jdou do země se štítky odrůd, kolem kmínku mulč, k tomu pár kolíků. Za soumraku, když se nad statkem barví obloha, to vypadá skoro idylicky.

Mladý sad v řadě: stromky se štítky, kolečko a krmelec pro zvěř, v pozadí statek a stodola.

Idylka trvala jeden den

Jenže rychle nám došlo, že sázet stromky volně do krajiny, kudy migruje zvěř, nebyl úplně nejlepší nápad. Jsme na okraji vesnice, kolem louky a pole — a hned vedle výsadby stojí krmelec. Jasnější nápověda, kdo tudy chodí, snad ani být nemohla.

Potvrzení přišlo obratem: hned druhý den naše třešeň postrádala jednu větvičku. Takže plán se mění za pochodu — stromky co nejdřív ohradíme plotem, než z našeho sadu bude jenom bufet pro srnky. Ono se ukazuje, že i sázení má na pozemku, jako je ten náš, svoje pravidla.