Ze starých cihel rostou plotové sloupky

Kdo deník sleduje od začátku, ví, kolik čištění, kácení a odklízení máme za ty dva roky za sebou. A dneska — je podzim 2023 — už můžu napsat větu, o které se mi na začátku ani nesnilo: pozemek je relativně čistý. Zrovnou vedle bourání ruiny se tak pouštíme i do plotu.

Co s hromadou starých cihel

Jak jsme roky bourali, čistili a rozebírali staré zdi, zůstala nám po tom všem spousta starých cihel. Škoda vyhodit — a tak se zrodil nápad: použít je na plotové sloupky. Pěkné, poctivé, a hlavně z materiálu, který už tu máme.

Sloupky se zakládají na betonové patce s armováním, na kterou se pak vyzdí cihly. Podél příkopu u silnice tak postupně vzniká řada budoucích pilířů, mezi které přijde výplň plotu.

Pohled přes silnici na statek: vlevo zámeček, uprostřed stodola, vpravo obytná část. A na kraji už první cihlové sloupky.

Proč vlastně plot

Není to jen o vzhledu. Na pozemek nám často chodí nepovolaní cizí návštěvníci — a to nechceme. Otevřený, přístupný statek je pozvánka pro každého, kdo si chce něco prohlédnout, projít nebo rovnou odnést. Oplocení už není luxus, ale nutnost — kvůli bezpečnosti, pořádku i klidu.

Hranice dostává obrys

Baví mě na tom, že poprvé za celou dobu kreslíme jasnou hranici. Roky jsme pozemek otevírali, prosekávali a zpřehledňovali — a teď kolem něj konečně stavíme pořádnou linii. Statek přestává být zarostlá džungle, do které se dá vejít odkudkoli, a začíná mít tvar a pravidla. Kousek po kousku, sloupek po sloupku.