Jsme uvnitř! Velký úklid zámečku začíná

Venku máme za sebou první zátah proti náletům — a dneska poprvé pořádně dovnitř. Přijely dva velké kontejnery a plán je jasný: vynosit ze zámečku všechno, co tam nepatří. Tedy, odhadem, několik desetiletí smetí, suti a bordelu.

Kolečko, lopata, opakovat

Systém je jednoduchý a nekonečný: nabrat, naložit kolečko, vyvézt ke kontejneru, vysypat, zpátky. Podlahy jsou pokryté vrstvou opadané omítky, prachu a věcí, které tu zůstaly po předchozích obyvatelích i po letech, kdy měl dům dveře dokořán.

Kontejnery jsme si optimisticky objednali dva. Po prvním dni je jasné, že to je spíš první splátka.

Zámeček se ukazuje i zevnitř

Ale stejně jako venku, i tady platí: pod tím vším se skrývá dům, který stojí za to. Když jsme poprvé zametli vstupní chodbu, ukázala se klenba a kamenné schodiště — a najednou to nevypadá jako ruina, ale jako dům, který jen dlouho čekal.

Vstupní chodba s klenbou a schodištěm po prvním zametení. Najednou to vypadá skoro k světu.

A objevy pokračují: v jedné z místností se pod sutí objevil černobílý šachovnicový obklad. Mezi vším tím nepořádkem se najdou i věci, které člověka zastaví — třeba zapomenutá dětská hračka na chodbě. Tenhle dům má za sebou spoustu životů a my je při úklidu potkáváme jeden po druhém.

Stav po prvním dni

• Vstupní chodba — zametená, průchozí, s klenbou, na kterou jsme pyšní, i když jsme ji nestavěli.
• První místnosti — vyklizené zhruba z poloviny; suti je víc, než se zdálo.
• Kontejnery — plní se rychleji, než bychom čekali.
• Morálka — vysoká. Každé vyvezené kolečko je vidět.

Co dál

Úklid bude na dlouho — místností je hodně a každá má svou vrstvu historie. Ale od dneška platí, že se po zámečku dá chodit, a to je základ pro všechno další: pořádně si ho projít, zmapovat, co kde je, a začít přemýšlet, co s ním.