Máme povolení k demolici — ruina jde k zemi

Tenhle den jsme vyhlíželi dlouho. Ruinu domu se stodolou jsme koupili a začali z ní shazovat nebezpečné stěny už předloni — ale na to hlavní jsme si museli počkat na papír. A ten papír je konečně tady: máme povolení k demolici. Jdeme na to.

Celá dolů

Do teď jsme mohli řešit jen to nejnutnější — nebezpečné kusy zdí u silnice. Teď můžeme legálně odstranit celou původní stavbu. Přijel bagr a sklápěč a ruina jde k zemi: zdi padají, suť se nakládá a odváží, z domu se stodolou zbývá čím dál míň.

Bagr uprostřed bourání, v pozadí náš zámeček. Z ruiny zbývají poslední zdi.

Cihlu stranou, zbytek pryč

Věrni sami sobě — co se dá zachránit, zachraňujeme. Použitelné cihly odkládáme stranou na paletu (však už jsme z podobných postavili plotové sloupky), zbytek sutě a kamene odváží sklápěč. Je to špinavá, hlučná práce, ale po letech čekání má neskutečně dobrý pocit: konečně se hýbe to velké.

A teď — nový dům

Tohle není jen konec jedné ruiny. Je to hlavně začátek něčeho nového. Uvolněné místo je přesně to, o čem jsme před lety poprvé nahlas snili: rovný, čistý pozemek přímo u statku, kde by mohl stát náš nový dům s garáží. A tak zatímco padají poslední zdi, začínáme pomalu myslet na to druhé — pomalu projektovat stavbu novou.

Z „co kdybychom tu jednou postavili” se stává „tak, a jdeme na to”. Uvidíme, kam nás to zavede — ale poprvé je to hmatatelné.